Festival Colours of Ostrava hlásí první hvězdy
08.01.2012 | Scéna world music festivalu Colours of Ostrava se postupně plní.
UNIKO: Kimmo Pohjonen & Samuli Kosminen & Kronos Quartet
Po osmi letech přijede do České republiky nejznámější světový smyčcový kvartet Kronos Quartet, aby spolu s fenomenálním finským akordeonistou Kimmem Pohjonenem a jeho krajanem, hráčem na elektronické bicí a samplovým mágem, Samuli Kosminenem na Colours koncertně uvedli multimediální hudební projekt Uniko.
Dohromady plénum titánů s programem: minimalismus, elektronika, moderní klasika, tradice, hrdelní zpěv, rock a bouře nad Baltem s příchutí Středomoří. Do posledního dechu akordeonu, do samého konce předsudků ze symfonií pro intelektuály.
Sedmidílná suita coby zasvěcení do hudby 21. století, kdy strach z kompoziční náročnosti vymazává upřímné podlehnutí z její barokní rozmáchlosti a pastorální, až děsivé síly spjaté s přírodními živly, bez nichž by tak neokázale krásná hudba nemohla vzniknout.
Autorské dílo Pohjonena a Kosminena čerpá ze severského mysticismu, duchovního dědictví šamanských obřadů a tesklivosti ledové neprostupnosti, netlačí ale k zemi depresivní beznadějí, představuje naopak druh vznešeného očištění. Bezešvé spojení smyčců světoznámého kvarteta s lyrizující i běsnivou hrou Pohjonena a samply Kosminena vydolované z měchů akordeonu, strun a hlasů se rozprostírá do fascinující a intenzivní zvukové palety. Nezapomenutelného hudebního zážitku.
Suita UNIKO měla světovou premiéru v Helsinkách v roce 2004. Na albu vyšla až v roce 2010 u významného labelu Nonesuch v produkci Valgeira Sigurdssona z Islandu, respektovaného pro letitou spolupráci s Björk. Koncertně byla s Kronos Quartetem uváděna pouze výjimečně v Moskvě, Norsku a na festivalu Next Wave v Brooklynu a dodnes se společně na jednom podiu scházejí jen při velmi vzácných příležitostech. Vždy po pečlivém zvážení místa a prostředí.
Pro Colours of Ostrava je proto velkým úspěchem a ctí, že z nabídek z celého světa si Kronos Quartet, Kimmo Pohnojen a Samuli Kosminen vybrali právě tento festival.
Ibrahim Maalouf
Libanonský jazzový trumpetista, který vymyslel vlastní hudební vesmír.
Klasicky vzdělaný hráč, ještě v peřince uprchlík z válečného Bejrútu žijící v Paříži. V mládí mozartovsky geniální dítě, později jazzman z náhody, dnes prýštivý hudební gejzír strhující přesvědčením: „Hudba není něco co existuje, je to něco co teprve vzniká. Bez pravidel, omezení, hranic.“
Maalouf v současnosti představuje nejprogresivnější hudební spojku mezi Západem a Východem. Natáčel a koncertoval s Elvisem Costello, Stingem, Salifem Keitou, Amadou & Mariam, Vanessou Paradis, Lhasa de Sela, Arturem H nebo Erikem Truffazem a Dave Douglasem.
Unikátní čtvrttónová trubka umožňuje Maaloufovi jako jednomu z mála na světě hrát složité arabské stupnice, klasickou hudbu a jazz. Přeskoky k elektronice, metalu, hip hopu, brazilské batucadě, balkánské dechovce a radikálnímu uchopení Michaela Jacksona vycházejí ale z něho samého.
Tamikrest
Přímí následovníci proslulých Tinariwen. Nejčerstvější výhonek hudby saharského národa Tuaregů, křižující jako kdysi velbloudí karavany nekonečnou Saharou po největších světových festivalech.
Další informace ZDE
Euzen
Elektro progres rock z Kodaně. Záhadný a napínavý jak severské detektivky.
Pamatuje na dánskou skupinu Valravn v roce 2010? Na dvě ladně tančící zpěvačky? Ta dredatá - Maria Franz – se nyní na Colours vrací s vlastní kapelou Euzen.
Euzen dokáží trip hopově zagresivnět, natrhnout struny kytar, mandolín a čínské citery guzheng, zbláznit frekvence thereminu, ale také znít s klavírem hojivě jako čerstvý sníh přitisknutý na bolestivou ránu.
A přirovnání hlasu Marie k Björk a Kate Bush sedí: také její pohanský křik co chvíli utiší křehká vroucnost.
„Milujeme klasiku, progres rock, zvuk lidových nástrojů a nekonečné možnosti elektroniky. Jsme odkojeni kontrasty,“ říká zpěvačka využívající během koncertů také efektový vokální loop station.
Celso Piña
Akordeonový rebel přiváží mexickou cumbiu ostrou jak chilli papričky a samozřejmě, i třaskavou skladbu Cumbia Sobre El Rio z filmu Babel.
Na Latin Grammy dvakrát nominovaný Celso Piña patří v Mexiku ke kultovním hvězdám, když se ale poprvé ve své třicetileté kariéře vloni se svou skupinou Ronda Bogota objevil v Evropě na veletrhu WOMEX, totálně roztančené publikum zpívající Piñovy velké hity potvrdilo, že jeho pověst divokého hráče, zpěváka a skladatele už dávno přesáhla hranice země.
„Celso Piña představuje v Mexiku masový fenomén. Jeho neúprosná cumbia má všechny příznaky epidemie, proti které neexistuje žádná vakcína, “ napsali o něm.
Orquesta Típica Fernández Fierro
Tango s punkovým přístupem. Dvanáctičlenný orchestr z Buenos Aires řazený mezi největší současné revolucionáře tanga ho výstižně vyjádřil na obale druhého alba Destrucción Masiva: znázorňuje klavír coby symbol salonního tanga svržený z mostu.
Když vizáží besídka pankáčů, metalistů, holohlavců a dredařů dohrála na loňském veletrhu WOMEX, napsali na druhý den v tisku: „Pokud má přijít ohlašovaný konec světa, právě jsme slyšeli jeho ďábelsky dekadentní funebrmarš.“
Tohle bující punkové tango ovšem nemá nic společného s efektní extravagancí, dokazuje pouze co se stane, když se dávné tradice chopí rockeři z undergroundu.
„Poslouchali jsme slavný tango orchestr klavíristy Osvaldo Pugliese a mysleli na to, jak by jeho nablýskanost zněla společně s Nirvanou.“
Shtetl Superstars
Energický klezmerpop hravý jako Beatles s Gorillaz dohromady. Nová verze příběhu o Šumaři na střeše jako humorná satira na evropskou obsesi z přistěhovalců.
„Bavte se, tančete a nezapomeňte mávat hořícími pasy,“ vzkazuje báječná londýnská skupina, pod níž si představte radostný, tanečně neudržitelný, v rytmech ska a reggae rozhoupaný klezmer s dechovou sekcí, surfujícíma kytarami a decentním vkladem elektro hip hopu.
Leader Shtetl Superstars, trumpetista a zpěvák Lemez Lovas, je zakladatel a bývalý člen londýnské klezmer skupiny Oi Va Voi, která na Colours of Ostrava vystoupila v roce 2003.
Shtetl Superstars patřící mezi skutečně „superstar“ dnešní evropské židovské hudební scény Lovas sestavil s ukrajinským dýdžejem a producentem Yuriy Gurzhym zodpovědným za divý taneční východoevropský mejdan Russendisko jaký naočkoval Berlínu později také s mezinárodní kapelou RotFront alias “emigrantski raggamuffin´s”.
Dánjal
Delirický kabaret z Faerských ostrovů na způsob Toma Waitse zavřeného v podpalubí se čtyřiceti opilými námořníky.
Nestálý jak faerské počasí, bez špetky soucitu s posluchači přechází z rockového šansonu, do klezmeru, ruského tanga, Balkánu, africkým rytmům a nutí k divoké polce, stejně jako k přemítání kolik je potřeba vypít rumu k napsání tak hrůzostrašně znějících písní.
Portico Quartet
Hypotetičtí studenti Milese Davise, Moondoga, Oregonu a Steve Reicha intuitivně napojení na Debussyho impresionismus, melanchonii vydavatelství ECM a dubstep Mount Kimbie.
Coby jedna z nejzajímavějších britských kapel posledních let naplňují Portico Quartet všechny představy o nadčasové, žánrově nezařaditelné, nekontrolující se hudbě nezatížené intelektuální odtažitostí, kterou se zdráhají nazvat jazzem.
Jejich kompozice nestojí na introvertní komplikované improvizaci, ale na komunikaci čtyřech hráčů experimentálně čerpajících vedle jazzu a indie rocku, také z minimalismu a afrických rytmů. Barevnost a tranzovní napětí dodává Portico Quartetu kovový buben hang, novodobý švýcarský nástroj příbuzný steel drumu z Trinidadu.
Další aktuální informace o Colours a prodeji vstupenek najdete ZDE
