The Butcher's Share (2017)
Daniel Kahn & The Painted Bird
Oriente Music
24.06.2018 | Klezmer pro šílenou dobu
Radikální židovský punkový kabaret na samé hranici korektnosti. Hodně lidí na klezmer Daniela Kahna bujaře tančí do chvíle, než jim řekne, o čem zpívá. Pak každému úsměv zmrzne na rtech. Do klezmerovského tance smrti se Kahn pouští i na novém albu a dává na vybranou: je libo písně pro revoluci nebo apokalypsu?
Dešifrovat název kapely The Painte Bird (Obarvené ptáče) není těžké: kontroverzní novela Jerzyho Kosińského a krutý lidový obyčej pomalovat ptáka, pro odlišnost následně hejnem k smrti uklovaného.
Americký zpěvák, skladatel a akordeonista Daniel Kahn přenesl ducha radikální židovské newyorské scény do Berlína způsobem na jaký nemusí každý přistoupit. Nesnaží se v sobě zabít vnitřní děsy, netahá z klobouku ublíženecké židovské trumfy. Nabízí trpkou grotesku, názor, že ať už chceme nebo nechceme, jsme odsouzení k tomu opakovat všechny historické strašlivosti. Nepohybuje se na samé hraně provokativního politikaření, sbírá body hlavně za smířlivě chápavé rýpání, a nikoliv do žeber, ale do svědomí. A nesmírně rád provokuje: „Lidé, kteří porozumějí tomu co dělám, zřejmě někdy četli nějakou knížku o politice, historii a provinění průměrných Němců, o zkušenostech z holocaustu a zakládání státu Izrael. Zajímají mě otázky, na které z největší pravděpodobností nikdy nedostanu jednoznačnou odpověď. Nebo vy snad víte jestli je lepší Izrael nebo Palestina?“.
Míru autenticity klezmeru neřeší. Zpívá anglicky, německy, v jidiš a vkládá do něho cokoliv - rock, punk, swing, kabaret, politické písně nebo jazz. Hodně přejímá staré židovské a revoluční písně z Německa nebo východní Evropy, ale také hodně skládá. Ve skladbě The Butcher's Share upírá pozornost na nevědomé předávání moci lidem, kteří nás pak ovládají a způsob jak si přitom počínají omlouvají našimi potřebami.
Ve Freedom Is A Verb se zpívá o svobodě na které musíme pořád pracovat, protože zadarmo nám ji nikdo nedá a vůbec většinu skladeb z alba podprahově vnímáme jako hořkosladké manifesty reflektující dnešní šílenou dobu Brexitu, Trumpa a jemu podobných. Hudebně vše uvozeno názorem ruské anarchistky Emmy Goldman: „Když nemohu tančit, nehodlám být součástí vaší revoluce.“
Ta za největšího anarchistického básníka považovala svého krajana Davida Edelstadta. Přesunul se do Spojených států a v New Yorku se podílel na založení první židovské anarchistické společnosti. Než v pouhých šestadvaceti letech zemřel na tuberkulozu, pracoval jako redaktor anarchistického magazínu Freie Arbeiter Stimme a jeho verše se stávaly inspirací pro mnoho písní. Mezi nejznámnějí patří Arbeter Froyen, zpívaná v carském Rusku, Americe a do nástupu fašimus po celé Evropě. Objevila se v roce 1891 kdy Edelstadt zemřel a je věnována pracujícím ženám "dřícím doma i ve fabrikách a jako lvi bojující za svobodu a lidské štěstí". Píseň nově krásnou hymnickou melodií opatřil Kahn a vrchol alba z ní tvoří hvězdní hosté: Sarah Gordon (Yiddish Princess), Michael Alpert (Brave Old World), Sasha Lurje (Goyfriend), Lorin Sklamberg (The Klezmatics) a Psoy Korolenko (The Brothers Nazaroff).
Nutné rovněž vědět, že album produkoval Danielův dlouholetý kamarád, legendární punkový avantgardista Thomas Stern, tvůrce alb Nicka Cavea nebo Einstürzende Neubauten.
(Český rozhlas)
Jiří Moravčík
