Křehká irská písničkářka, jenž okouzlila Damiena Riceho, Herbie Hancocka, Glena Hansarda i členy skupin The Chieftains a BellX1.
Dvě malijské zpěvačky žijící v Paříži. Dva příběhy ženské emancipace. Bez možnosti věnovat se doma naplno hudbě - pocházejí ze zámožných rodů – odešly kdysi do Evropy. Fatoumata Diawara s divadelní společností už jako populární filmová star, sboristku Mamani sebou vzal Salif Keita. Obě letos vydaly alba stíhaná titulky: nové hvězdy z Mali. A teď která je ta prává. Hádanku si pro sebe nejlépe rozluštíte když je budete poslouchat. Hrají navíc zcela odlišnou hudbu.
Na závěr o tom jak se Tinariwen vrátili domů, zatímco s obdivem k nim vzhlížející mladí kluci tuší budoucnost už někde jinde. Čím dál o táborů, tím lépe. Otázkou zůstává, nakolik se jim podařilo ze sebe smýt ochranou tuarežskou modř indigo. Rozuměj: to co pochytili od Tinariwen, stařešinů pouštních ohňů.
Po staletí si kočovní Tuaregové ve svých uhrančivě hypnotických písních vystačili s hlasy a dřevěnými nástroji. Přes všechny útrapy s nimi vydrželi až do 80.let, dál už to nešlo. Napříč národem bylo nutné rozšířit naléhavou hudební zprávu o povzbuzení národa schopnou přehlušit boje i ticho kolem Tuaregů. Tehdy skupina Tinariwen přišla s rockovým pouštním blues v němž starobylé loutny nahradily elektrické kytary.
Středa 31. srpna 2008. Tripolis dobyli rebelové, Kaddáfí je mimo hru, ale také k nenalezení. Na obou stranách fronty se objevují masové hroby. Západ s Čínou se staví do fronty na ropu. Co bude s Libyjí netuší ani ona sama a nikdo také nedokáže odhadnout, kolik hněvu padne na hlavy Tuaregů.
