Sierra Leone´s Refugee All Stars - Reggae jako terapie, způsob jak nezešílet
31.08.2010 | Další příběh k neuvěření. Na jeho konci společně tančí uprchlíci z hurikánem Katrina zpustošeného New Orleans a malého západoafrického státu Sierra Leone zdecimovaného jedním z nejbrutálnějších zločinů jaké se kdy na této planetě udály. Jiný by k takové zemi získal třesivě odpudivý vztah; asi jako ke zkrvavené mrtvole. Členové skupiny Sierra Leone's Refugee All Stars se do míst, kde jim kdysi rozedrali život na cucky, vyvraždili rodiny, znetvořili děti a podpálili baráky nakonec vrátili. Ještě předtím, uprostřed apokalypsy, brali do rukou kytary a v uprchlických táborech hráli krajanům odvázané reggae málem k metání kozelců. „Dneska večer se nejde spát, budeme raději tančit a dopřejeme si radost,“ vyzýval den co den zpívající kytarista Ruben Koroma válkou postižené nešťastníky. Jeho písně totiž ohlašovaly naději pro Lví hory. Více zde >>
Rojení kolumbijskýck kapel na světových podiích není výsledkem nějakého kouzelného abrakadabra, souvisí s nástupem nové generace, jejíž studiovými technologiemi a přístupy do hip hopu nebo elektroniky předefinované styly cumbia, salsa a vallenato nejprve v nové podobě zrály na bouřlivě se vyvíjející klubové undergroundové scéně Bogoty, kde doslova na první našlápnutí zareagovala mládež; přitom žádná rádia a televize, všecho šlo přes internet.
Palestinské bratrské trio během vystoupení na pražském festivale Respect dokázalo, že arabská loutna oud dokáže hrát i tehdy, když její struny utichnou. „V tichu je totiž síla, bez něho nedokážete pocíti účinky hudb,“tvrdí Samir Joubran.
Dramatické a teatrální divadlo ze Země jitřní svěžesti bez možnosti srovnávat. Místy až sebezničující bubnování na pokraji fyzických možností. Transformace přírodních živlů do radostného hudebního rituálu v němž znějí také starobylé citery, hudebníci připomínají akrobaty a zpěváci gospelový sbor v tranzu.
Nezpívají, úplně stačí že hrají. Být citlivější povahy, máte bílou kštici než se nadějete. Když Alamaailman Vasarat vystoupili na veletrhu world music WOMEX, evidentně rozhozený návštěvník prohlásil: “Právě jsem slyšel klezmer od Zdi nářků – ale hraný pozpátku.“
Tak jako punk vytrhnul rock z rukou intelektuálů a vrátil tvůrčí proces do garáží, nu-jazz proměnil v hromádky štěstí jiným vlivům nakloněné muzikanty sice tělem jazzmany, nicméně s duší Milese Davise blahé paměti. Patří k nim také norští Jaga Jazzist.
Nejzářivější balkánská kapela současnosti, to je bez debat. Vyplývá to i z anket nejlepších nahrávek world music za uplynulý rok: album Ghetto Blasters považují odborníci za jedno z nejzdařilejších na světě.
Hodně dlouhý příběh. Vracím se k němu už řadu let, s vírou, že Damoklův meč co nad ním visí dolů nikdy nespadne. Jistý si tím ale nejsem. Hudba se totiž dá přestěhovat, dokáže znít dobře i v rukách cizinců, ale obřadní hudební rituál svěřený muzikantům z malé berberské vesnice Jajouka na severu Maroka pravděpodobně samotným bohem Panem nikdo jiný provádět nesmí. Ztratil by tím všechno kouzlo a účinnost. Po staletí Master Musicians of Jajouka sloužili na dvorech marockých sultánů a za tranzovní léčivou hudbou se do Jajouky sjížděli lidé jako do francouzských Lourd. Dnes jedna z nejstarobylejších tradic této planety ale umírá s poslední generací zasvěcených hudebníků. Nalézt jejich následovníky se nedaří, ačkoliv způsob jak zabránit neodvratné katastrofě existuje: finance.
Polská hudební scéna se nám za bolševických dob stala v lecčems předmětem obdivu a zbožných přání. Čas trhl oponou, rozdíly se smazaly, ale čeští klezmeři závidí dál: na krakovské trio Kroke - dráždivý klon Chopina, Czesława Niemena a The Klezmatics - zkrátka nemají. Ale to se netýká pouze nás. Kroke už osmnáct let bodují po celém světě a ten si klade pořád jednu a tu samou otázku: co všechno se ještě skrývá v hudbě z krakovské židovské čtvrti Kazimerz.
Není snadné si představit, že by u nás někdo na pomyslném tribute Fanoše Mikuleckého spojil dohromady Midi Lidi, Katapult, Hypnotix, Martina Hrbáče, Feng-Jün Song a Terne Čhave s Vlastou Třešňákem. Vybalancoval jejich vyjímečnost do sebejistého tvaru; alba na němž by dejme tomu Amit Chatterjee zpíval V širém poli studánečka. To nemá nic společného s urputnou mermomocností cpát někam exotiku, spíš s úvahou o cizincích mezi námi a v nás.
