World Music - Malý průvodce světem world music

Ojedinělá hlasová experimentátorka spoléhající výhradně na svůj hlas a přístroj Boss Loopstation umožňující na sebe vrstvit libovolný počet vokálních linek, které do něho Ridina postupně nazpívává. Používá ho na koncertech a natočila přes něho debutové album Hlasem.

Sahara svou neobyčejnou krásu nerada odhaluje sama, nechává to spíš na svých návštěvnících, jejichž pocity pak kolísají mezi existencionální samotou a nadšením z obklopujících zvuků. Není totiž pravda, že Sahara je místem ticha. V noci se prý rozvlní jako oceán. Dokáže také znít jako „magická opera“, skučet své truchlivé pouštní blues.

"Divadlo je o textu, o zodpovědnosti za obsah a pravdivosti sdělení. Jsme autorské divadlo, zvyklé zpracovávat látku po svém. Umění vnímáme jako touhu po svobodném sebevyjádření a po doteku krásy," myslí si Blanka Ulrychová z Moberg Ensemble

Vietnamská hudba už dávno není pouhou chudou příbuznou proslavenějších regionům world music. Zatímco ale v Paříži žijící zpěvačka Huong Tang kombinuje ozvěny bývalé domoviny za účasti afrických hudebníků s elektronikou, virtuóz na jednostrunnou citeru dan bau Ho Khac Chi v kanadském Vancouveru upřednostňuje Buddhovu sluchu lahodící přírodní zvuky. Spolu se svou manželkou, zpěvačkou Hoang Ngoc Bic založili skupinu Khac Chi Ensemble v níž hrou na starobylé, vpravdě ryze vietnamské tradiční nástroje přenáší posluchače do časů říše Dai-Viet a kolonie Kočinčína a otvírá před nimi hudebně dosud absolutně netušené obzory.

Zpěvák, hráč na dudy neyanbann, rituální trubec na kozí roh a do půl těla svlečený tanečník co prolézá sám sebou. Zprostředkovatel vzácné iránské hudby od Perského zálivu, konkrétně z provincie Bushar.

Pohyblivý festival organizace evropských hudebních rádií European Broadcasting Union (EBU) by klasik nejspíš zhodnotil lapidárně: Setkání vejtahů. Míněno dobře, jakpak jinak. Každé z nich se totiž v rámci možností chlubí originální, z lidové tradice vycházející hudbou své domoviny. A málokdo z příslušných dramaturgů hodlá uspávat publikum nezáživností a uvískaností s dutým obsahem. I naše Ivana Radechovská ze stanice Vltava proto bere zaplnění festivalového okénka jako výzvu. V uplynulých letech přivezla do Belgie Čechomor, ve Finsku omráčila Radůzou a do chorvatské Puly letos doprovodila valaško meziříšské Docuku. Z kamarádství rozhodně ne.

Nikdy nevlastnil fotbalový klub a nevstoupil do žádné síně slávy jako Ahmet Ertegun, spolumajitel Atlantic. Neuspořádal ani podobně zásadní koncert jako John Hammond v Carnegie Hall, kdy díky From Spirituals to Swing změnila Amerika v roce 1938 svůj pohled na černošskou hudbu.

Skupinu L´Ham de Foc z Valencie fascinuje hudba Středomoří a středověku. Ačkoliv na koncertě ji tvoří často až šest muzikantů, ve skutečnosti se jedná o duo. Multiinstrumentalistu Efréna Lópeze a zpěvačku, skladatelku a textařku Maru Aranda lze přitom bez váhání označit za perfekcionalisty: za inspirací se rádi vydávají do nejrůznějších krajů, kde se často zdrží i několik měsíců studiem tamní hudby a sběrem tradičních nástrojů. Efrén López jich má prý doma okolo tři sta, převážně těch, o kterých se dnes na konzervatořích studenti učí v hodinách hudebních dějin. Čím starší a bizarnější, tím lepší.

Skupina složená z bývalých členů ZOO a Bran nedávno vydala zdařilé debutové album Disk O´Brass. Hutný folkrock inspirovaný Bretaní zdobí pronikavý zvuk bombardu a dud. Všichni se okamžitě shodli na tom, že Dick O´Brass hrají keltskou hudbu. Kapelník Tomáš Nedělka je ovšem jiného mínění: tak jednoznačné to zas není.

Tři zpěvačky a romský repertoár, to je v Čechách a možná i jinde v Evropě unikát. Neméně zvláštní na skupině Triny je i skutečnost, že pouze jedna z nich je Romka. Iveta Kováčová a její gadžovské kolegyně Jana Procházková s Dagmar Podkonickou si s tím ale hlavy nelámou. Nepotřebují to. Hudbu svými ohebnými hlasy vnímají instinktivně, sálá z nich hravost a chuť vymanit se z nebezpečně zavádějících rompopových klišé.