World Music - Malý průvodce světem world music

Evropská unie podporuje rituální vyhánění zlých duchů a čaroděje otravujícího malé děti. Lákavý titulek pro bulvár, kdy raději pomlčme o spojitosti s islámem, tranzovní hudbou a obětováním zvířat.

Mezi nejcennější žíly turecké hudby patří poloostrov Anatolie neboli Malá Asie, s tamními náboženskými a národnostními menšinami, včetně Kurdů, jejichž kulturu drželo Turecko dlouhá léta na indexu. Přímé i nepřímé vrysy Anatolie určují nádech nevšednosti i novým nahrávkám tureckých zpěvaček: zatímco do rockově vzdorovitého alba Gaye Su Akyol se promítly loňské turecké turbulentní události, Çiğdem Aslan kotví v o nic méně dramatických 20.letech minulého století, ve zlatých časech stylu rembetiko.

Americká skupina Hurray for the Riff Raff je alter ego Alyndy Lee Segarra. Všechna její předešlá alba stála za to, žádné z nich se však nevyrovná novince Navigator: osobnímu i hudebnímu návratu portorikánské písničkářky ke svým kořenům. Přehodnocení dosavadního života spojila Segarra nejen s hledáním vlastní identity, pokouší se také orientovat v Americe vedené Donaldem Trumpem. Všechny "básníky umírající na nemoc z ticha" tudíž vyzývá: "Pojďme s tím sakra něco udělat."

Při poslechu nového alba Source se neubráníme pocitu, ne-li přímo jistotě, že od Afro Celt Sound Systemu vedeným Simonem Emmersonem znovu posloucháme mistrovské dílo.

Kdo je v anglickém folku brán za největšího rockera? Záleží na osobním vkusu, ankety ale mluví jasně: Jim Moray, šokující v roce 2003 debutem Sweet England a vyhlášeným manifestem: nacházet v tradičních písních to, na co před ním všichni zapomněli a obrazoborecky propojovat s rozmáchlým artrockem, k čemuž se před ním nikdo neodvážil. S novým albem Upcetera otevírá novou kapitolu: začaly ho zajímat kompoziční postupy Steve Reicha a Michaela Nymana; a portugalské fado, aby toho nebylo málo.

Malijské hráče na harfu kamalengoni spojil osud do vztahu mistra a žáka. Letošek si pak budeme pamatovat jako rok, kdy se svět poprvé dozvěděl o revolučním umění slepého samouka Vieuxe Kantého současně s potvrzením rostoucí velikosti jeho studenta Abou Diarra. Zatímco už nežijící Kanté debutuje albem Young Man's Harp, kolekcí skladeb o kterých se předpokládalo že jsou navždy ztracené, Diarra triumfuje s Koya, parádním mixem malijské tradice, blues, funky a elektroniky.

Karavana neposkytující záruku snadného překonání Velké modré pouště. Setrvale naspeedovaný Mehdi Haddab z alžírské Kabyle, zaseklý v obdivu k rockovým 70.létům, kdy nebyl čas chodit spát a mozek třeštil svobodou, žene karavanu elektrifikovanou loutnou oud v nepatřičných rytmech: severoafrické chaabi, hard rock, elektronika, funky a disco.

Nejvyšší ocenění veletrhu Womex převzala v poutním španělském městě Santiago de Compostela šestasedmdesátiletá zpěvačka Calypso Rose z Tobago.

Myšlenka, že domov přestal být pro spoustu umělců pevným bodem a posluchačské představy co se dnes kde hraje se často rozcházejí se skutečností, dovedla amerického violoncellistu čínského původu Yo-Yo Mu k rozhodnutí proměnit na šestém albu Sing My Home historickou Hedvábnou stezku v symbol multikulturalismu; jak poznamenává recenze magazínu Songlines: v multi-lane super-highway.

Na přiblížení obou písničkářek afro-karibského původu si vystačíme s jednoduchým konstatováním: obě jdou po stopách zpěvačky a banjistky Rhiannon Giddens ze skupiny Carolina Chocholate Drops. Někdy po stejné cestě, nejčastěji po vlastní. Se společnou startovací základnou: old-time music ze Severní Karolíny.