Asie - OceánieInga Liljeström - Jak romanticky umývat nádobí
07.09.2011 | Chimérické písně šimrající anděly na nohách zakomponované do severské záře nad australskou pouští. Na Inge Liljeström se mohou s důvěrou obrátit milovníci The Lamb, Portishead a černobílé expresivity zapomenutých noir filmů. Více zde >>
Doma, tam kde vznikla, se o tu hudbu z minulosti nikdo nestará. Nedostává se finančních prostředků, možností, producentů a vůle provětrat archívy; nejvíc to ale vypadá na pochybnosti, že pro zbytek světa by mohla představovat naprostý unikát.
Zřejmě nejrozšířenější nástroj planety, bez konkurence v pojmenování: u nás se mu říká brumle; anglicky jew´s harp, ale nikdo dosud hodnověrně nepřišel na to z jakého důvodu, s židovskou kulturou nemá brumle totiž nic společného.
Navzdory mínění, že Írán připomíná Sovětský svaz před kolapsem, nedávná fatwa nejvyššího íránského duchovního ajatolláha Alí Chameneího v níž hudbu označil za činnost neslučitelnou s principy svatého zřízení Islámské republiky dokládá, že šrouby až tolik nepovolují. Íránská kapela Blurred Vision mu proto z Kanady ve videoklipu nové, zdaleka rockovější verze Another Brick In The Wall vzkázala: „Ayatollah, leave those kids alone!“
K bazénu přichází žena zahalená v burce. Svléká se a v bikinách vstupuje do vody. Dlouhonohá, krásná předtím sexy smyslně tančila a na odhalených zádech se ji objevovaly scény z poprav a fotografie ve víře zavražděných muslimských žen. Nepochybně po vzoru jediného znázorněného muže: holandského režiséra Theo van Gogha zastřeleného v roce 2004 po natočení filmového dokumentu Submission o násilí páchaném na muslimských ženách.
Palestinské bratrské trio během vystoupení na pražském festivale Respect dokázalo, že arabská loutna oud dokáže hrát i tehdy, když její struny utichnou. „V tichu je totiž síla, bez něho nedokážete pocíti účinky hudb,“tvrdí Samir Joubran.
Dramatické a teatrální divadlo ze Země jitřní svěžesti bez možnosti srovnávat. Místy až sebezničující bubnování na pokraji fyzických možností. Transformace přírodních živlů do radostného hudebního rituálu v němž znějí také starobylé citery, hudebníci připomínají akrobaty a zpěváci gospelový sbor v tranzu.
Posloucháte z nahrávek velebně mystický hlas, co do vás pronikne a snad už nikdy neopustí. Znáte také tragický osud ženy, které patří a její tibetské jméno: Bohyně melodií a písní. Teprve tváří v tvář klanící se vám Yungchen Lhamo, ale dostává obraz této naprosto vyjímečné tibetské zpěvačky zdánlivě konečnou podobu.
Jméno má po bohu Ganéšovi, obtloustlém mužíkovi se sloní hlavou co má v popisu práce odstraňovat překážky, ničit marnost nad marnost, ručit za vzdělání, moudrost a úspěch. Což na Ganeshe Anandana z jihoindického města Bangalore, dnes bytem v Kanadě nebo dle potřeby kdekoliv na světě sedí.
I ti největší proroci, Nostradamem počínaje, by na předpovědích o budoucnosti zhudebněné perské poezie ghazal bez vyjímky ztroskotali. To, že výsostně alegorické, romantické písně k sofistikované dokonalosti nakonec přivedou dvorské kurtizány a docela nedávno prolnou s mississippským blues za doprovodu bývalého kytaristy Captaina Beefhearta, by nedosnili ani v nejhlubším rauši.
