EvropaLisa Hannigan - Lisa Hannigan
08.01.2012 | Křehká irská písničkářka, jenž okouzlila Damiena Riceho, Herbie Hancocka, Glena Hansarda i členy skupin The Chieftains a BellX1. Více zde >>
Titulek v britském tisku pokládá otázku na níž není jednoduchá odpověď: byl Cecil Sharp folkový hrdina nebo darebák? Práce věhlasného sběratele z 19. století totiž dodnes vzbuzuje v Anglii mnoho emocí.
Flamenco mimo všechny kategorie křtěné hip hopem, funky, rockem a brazilskými rytmy.
Izraelská zpěvačka s andělským hlasem, který učaroval samotnému papeži Janu Pavlu II. Představitelka kultivovaného popu, naděje, že i mainstream může nabídnout nevšední zážitek.
Pohádka o pětici andělských zpěváků z irského Gweedore neskončila. Světoznámí Clannad se po dvaceti letech v původní sestavě vrátili. Na Colours of Ostrava a poprvé v Čechách jsme tak měli možnost slyšet písně pro Robina Hooda, Harryho, Posledního Mohykána a Bono Voxe.
Zdědili jméno po squatterech z 12. století a dnes zabírají cízí hudební území. K temným baladám z Northumberlandu přibírají písně od Roberty Wyatta, Toma Waitse nebo King Crimson a název nového alba Last máme vnímat jako emocionální výzvu do zbraně, protože s budoucností lidstva to prý nevypadá moc dobře.
Italští Spaccanapoli zabodovali před několika lety také v Čechách, kam v rockovém balení přenesli atmosféru odvázaných neapolských karnevalů provázených rytmickou smrští tamburín. U vydavatelství Real World vydali v roce 2000 album Lost Soul, zazářili na festivale WOMAD i jinde ve světě. Pak se ale po nich, alespoň z našeho pohledu, slehla zem, aby se pod novým názvem Spakka-Neapolis 55 objevili na festivale Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou.
Londýnská kapela Bellowhead natočila ve studiu Abbey Road nové album Hedonism, dokonce v těch samých místnostech jako Beatles a na památný mikrofon Johna Lennona a dokládá, že anglický folk není smotek zežloutlých archivních listů, za který ho ze setrvačnosti mnozí vnímají. Tím méně hudba nerezonující současným překotným děním.
Jmenují se po havranech, kteří v severských legendách získali nadpřirozené schopnosti pojídáním masa mrtvých bojovníků. Vtahující účinek hudby navyšují naprosto ojedinělým hlasem na podiu temperamentně tančící zpěvačky Anny Katrin Egilstrød.
Vodítko by tu bylo: muzikanti od Toma Waitse, Klezmatics a Johna Zorna; na povel si je vzal jazzový klavírista Anthony Coleman. Výsledek se ale těžko popisuje: na albu Gypsy Killer doprovázejí skoroneteř Bertolda Brechta a kamarádku manželky Kurta Weilla zpívající romské písně, proslavené v Rumunsku Marií Tanase. Té album Sanda Weigl (ročník 1948) dedikovala a skladbám vtiskla kabaretní vyznění, svůj židovský původ a hlas prokrvený vším co tak obdivujeme na Marlene Dietrich, Dagmar Krause nebo Diamandě Galas s předpokladem, že by zpívaly v rumunštině.
