Evropa
Strhujícím koncertem v rámci královehradeckého festivalu Na jednom břehu elektrodubová kapela s dechovou sekcí a vynikající zpěvačkou potvrdila status obrovského překvapení roku 2008. Vyváženou kombinaci naprogramovaných beatů s akustickými nástroji a naštvanými texty pohání silná pálenka a přesvědčení, že s duchy minulosti se dá účinně bojovat: tanečně je zašlapat do země. La Cherga žádá o pozornost z Balkánu dosud neslyšeným způsobem.
V Titově Jugoslávii Šabanu Bajramovičovi přezdívali všelijak: Elvis Presley v blátivých botách nebo srbský Frank Sinatra. Bohémský potetovaný gentleman se zjizvenou tváří chodil v bílém obleku, z úst mu svítily zlaté zuby a jezdil zásadně mercedesem, tedy když ho zrovna neprohrál v pokeru. Drogy nebral, bez láhve kořalky v kapse saka se ale nikdy neobešel.
Odvážná středozemní řecká Björk v závoji z elektronické psychedelie. Etnopunkerka, jejíž manžel nosí loutnu saz u pasu jako kdysi Joe Strummer telecastera. Hippiovská Máří Magdaléna na procházce s Jefferson Airplane. Dívka uprostřed rembetiky zrozená. Cestovatelka, co místo deníků natáčí desky. Sečteno podtrženo: Kristi Stassinopoulou má k běžné písničkářce hodně daleko.
Světově proslulá vokální skupina Lo Cor de la Plana z Marseille je s vámi schopná smýknout stejným způsobem, jako rozjetý gospelový sbor těsně před spontáním upadnutím do extáze. A nic na tom, že Lo Cor de la Plana zpívají v jazyce středověkých trubadúru okcitánštině a věnují se korsické polyfonii.
Skupinu L´Ham de Foc z Valencie fascinuje hudba Středomoří a středověku. Ačkoliv na koncertě ji tvoří často až šest muzikantů, ve skutečnosti se jedná o duo. Multiinstrumentalistu Efréna Lópeze a zpěvačku, skladatelku a textařku Maru Aranda lze přitom bez váhání označit za perfekcionalisty: za inspirací se rádi vydávají do nejrůznějších krajů, kde se často zdrží i několik měsíců studiem tamní hudby a sběrem tradičních nástrojů. Efrén López jich má prý doma okolo tři sta, převážně těch, o kterých se dnes na konzervatořích studenti učí v hodinách hudebních dějin. Čím starší a bizarnější, tím lepší.
Při karnevalovém veselí si jsou všichni rovni. Michail Bachtin dokonce tvrdí:“Karneval představuje neuhlídatelnou oslavu dočasné svobody. Smazává jakoukoliv hierarchii, společenská privilegia, normy a zábrany.“ A Friderich Schiller mu přitakává: “Člověk je v plném slova smyslu člověkem pouze tehdy, když si hraje.“
