La Radiolina (2007)
Manu Chao
Warner Music
18.05.2007 | Nekompromisní a rozhledem disponující mladá česká hudební publicistika považuje Manu Chaa za pubertálního, naivního a hloupého anarchistu. Ten jí vzkazuje: „Stále víc přemýšlím o problémech světa a co to jde, snažím se u toho být pozitivní, protože jinak bych musel upadnout do cynismu a nihilismu a to v povaze nemám.“
Další čeští chytrolíni došli k názoru, že La Radiolina je ukázkou docházejícího dechu, toho, jak někomu došel dech, jak se Manu opakuje a upírsky vysává sám sebe, “aby výsledný dojem byl především pozitivní a happy“; nevěřícně se také čte upozornění, že v zoufalství netušící kudy kam, obrátil se na worldmusikového kytaristu z Afriky.
Dvě stovky světových odborníků přitom v prestižní anketě magazínu fRoots zařadily La Radiolina mezi šest nejzásadnějších nahrávek world music roku 2007.
A černý kytarista? Jmenuje se Amadaou Bagayogo, žije v Mali a s manželkou Mariam Doumbia tvoří proslulou dvojici Amadou & Mariam.
Manu Chao s nimi v roce 2005 natočil album Dimanche á Bamako a schválně, hádejte jak s ním dopadli. Nemýlíte se: snad kdekdo ji toho roku označil za tu úplně nejlepší.
Manu Chao je rozhodně ve formě. Politický a vyhráněný názorový rozruch způsobuje rovnou v sedmi jazycích. Dotahuje k dokonalosti kompromis mezi studiovou prací a koncertní energií. Jistě, opisuje sám od sebe, nezřídka jako by pouze melodicky skicoval, ostatně originálním autorem nebyl nikdy a sedí na něho přirovnání Petra Dorůžky „mistr koktejlů“: používá ale daleko víc nezvyklých a rafinovanějších zvuků; jako kdyby bez rozmyslu projížděl rádiovými stanicemi. Rozhoukává oblíbené policejní sirény a worldmusikové chápání kompozic - reggae, dub, salsu, globální folk, rock, mexické mariachi, milované flamenco, obskurní country a latinu natřepává do smyslné, nekontrolovaně taneční seance - přetváří do krátkých, excelentních přímočaře nažhavených skladeb postavených na odstřelujících kytarách. K tomu vysvětlení: dříve si je skoro všechny nahrával sám, dnes má na to Manuela Gambou nebo Amadou Bagayoga.
Manuchaovsky krkolomné levičácké serenády mohou dráždit – třeba Politik Kills - když ovšem ve skladbě Rainin In Paradize zazpívá „tenhle svět brzy zešílí“, odsudek zaskřípe.
Manu Chaa přezdívají Mužem z lidu, šampiónem poražené strany. Hvězdou world music a spasitelem hudby. Kdekdo od něho čekal triumfální návrat po šesti letech, obří náklaďák progresivní novosti, málem převrat. A on si místo toho přijde s obyčejným, rockově našlápnutým albem a revoluce se nekoná.
Jiří Moravčík
