Z koreňů strom (2007)
Horňácká muzika Petra Mičky
Indies Happy Trails Records
15.11.2007 | Hudba – i ta nejstarší moravská – je o svobodě. O tom, jak ji kdo vnímá. Hrát hudbu podle pravidel, diktovat je jiným, je buď projevem náporu nostalgického stáří nebo zakonzervovaného akademického folklorismu, stejně nebezpečného jako cenzura.
Někdo shora vám radí, jak dát housle pod bradu a za cifrování, které nikdy neslyšel, nerozumí mu a vlastně se ho bojí, vás řeže přes prsty smyčcem.
Mladí muzikanti s tím mají problémy, kam se jen podíváte. Po otcích a starých rodičích zdědili muziku vzešlou v dávné minulosti a touží si ji zahrát, ovšem po svém, s kuráží, a při vší úctě k nim, ne jako oni. Nad syrovým zvukem Horňácké cimbálové muziky, nad vším tím mohutným chlapáckým zpěvem a cifrováním houslistů potom ustrnete, vzdaluje se totiž od většiny toho, co jste z Moravy dosud slyšeli. „To jsou normálně moravští černoši. Oni mají úplně na salámu nějakou sehranost,“ prohlásil Jiří Plocek při koncertě Petra Mičky a jeho party. Ten mu také dal z pódia za pravdu: “Naše muzika, je jedna velká improvizace, tak se za to omlouváme“.
Petr s bratrem Alešem pocházejí ze starého muzikantského rodu Mičků a s podstatnou částí kapely se setkávají v souboru Mladá Velička. Horňáckou kapelu Petr postavil v roce 1999 a navazuje s ní na ty nejlepší tradice svého kraje: použitím dechů na sedlácké Ňorky, odvahou a intuitivním přístupem na rómského legendárního primáše Majstra Jožku Kubíka, který vždycky tvrdil: “Hudba nesmí být pretvárená. Teda, to sa pozná, do pretváreně zpívá alebo hraje. Dyž to neide pretváreně, dycky to dobře dopadne. Ale jak to ide pretváraně, sbohem!.“
Zemití Mičkovci svou muziku neroubují na nic Horňácku cizího, chopili se jí tak, jak se tu odjakživa po hospodách a fašankách hrála. Jenom se do ní obuli s nevídanou vervou, zbavujíc jí folklórní načinčanosti a ujuchanosti bez ohledu na to, co si o nich budou muzejníci myslet.
A že si s nimi přišli zazpívat Dušan Holý, Martin Čambal nebo Anna Šajdlerová s Veronikou Malatinovou to je dobré znamení. Majstr Kubík by možná dodal: “To je ta pravá hudba, dyž mráz jezdí po chrbtě a vlasy stávajů.“
Jiří Moravčík
