Auris (2007)
Tara Fuki
Indies Scope Records
13.04.2007 | U Tara Fuki nemá cenu pátrat po čemsi stmelujícím, osovém, protože výlučnost dua violoncellistek spočívá v hravosti, nespoutanosti a v momentálním rozpoložení. Svou nezařaditelnost si Andrea Konstankiewicz s Dorotou Barovou dokáží omluvit: „Ničemu se nebráníme, vyjadřujeme se svobodně, neuzavíráme se do škatulek, necháváme se vést.“
Tentokrát potřebou charakteristický akustický zvuk dvou nástrojů, na předchozích dvou albech jen vyjímečně podpořený samply, obohatit o hostující hudebníky a nové výrazové prostředky coby vyjádření vlastních pocitů vnímání okolí, jejichž snovou náladovost nadále dokresluje zpívání v ohebné polštině. S klavírem Tomáše Veselého, tably a indickou tamburínou kanjirou a bubínky tabla Jahanguira Nazira, kompletním Vertigo Quintetem, kytaristou Martinem Alajamem a především zvukovým kouzelnictvím producenta a hráče na darbouku Aleše Hyvnara, Tara Fuki vstoupily do zcela nového světa. S bohatě navrstvenými vokály – křehce šeptajícími i sborově bujícími - daleko větší dravostí a beze strachu, že by „zhudebněné“ sny mohla taneční elektronika zadusit. Smyslně perlivá hudba odehrávající se přes dvě violoncella, postupně nebo v nečekaných okamžicích zmohutňuje nebo ji jen tak v povzdálí tušíte. Tara Fuki mají sílu nepředvídatelnosti, v tom spočívá jejich největší deviza. A pochopitelně v jejich kouzelné hudbě.
Jiří Moravčík
