Putan de Cançon (2010)
Moussu T e Lei Jovents
Harmonia Mundi
01.03.2011 | To se jim to hraje, když se můžou přitulit k Mademoiselle Marseille.
Kosmopolitní jihofrancouzský přístav je vlastně jedno obrovské tržiště národů, dialektů, chutí i příchutí. Srdce trubadurské Okcitánie: kulturně neobyčejně vyspělého středověkého území. Nábožensky svobodomyslného, k jiným barvám pleti a kulturám vstřícného; což platí pro přístav dodnes. Zatímco na pařížských přistěhovaleckých předměstích zuřily nedávno násilnosti, v Marseille byl pospolitý klid. Kamerunský brankář místního fotbalového Olympique Joseph-Antoine Bell to výstižně popsal: ”Když dáme branku, Francouzi, černoši, židé, arabové a všichni ostatní vyskočí na nohy společně.”
Navzdory centrální francouzské masakrizaci nadále používaná okcitánština nebo-li jazyk oc od 80. let šikuje hudebníky z Marseille do spiklenecké komunity: okcitánsky zpívající kapely přitom využívají všech předností prostředí. Do jejich hudby pomyslně vplouvají lodě z celého světa s nákladem hip hopu, reggae, flamenca, nedaleké severní Afriky a hudebních tradic Středomoří. Kytarista a banjista Blu, zpěvák Tatou (jinak ústřední osobnosti právě spícího elektro hiphopového monstra Massilia Sound System) a brazilský perkusista Jam D Silva vedou skupinu Moussu T e Lei Jovents spíš po folkovější linii s přesahem do zlaté éry marseillské operety z 30. let a černé hudby: jihoamerické, karibské, bluesové, jazzové.
Ale protože Putan de Cançon značí v okcitánštině Pekelnou píseň, představuje třináct skladeb pátého alba zdaleka pestřejší hudební skrumáž, možná nejrockovější, nejodpichovější od zakládajícího roku 2005. Obestřenou patřičnou francouzskou benevolencí k pevným tvarům: bluesrockovou odpichovku Empêche-moi střídá funky najazzlá Mon ouragan, pouliční sborové halasení s banjem Ciutat de l'ersa potemnělá, psychedelicky zdramatizovaná Alba 7 a pak se zjeví čiročiré okcitánské funky Bons baisers de Marseille. Vše navíc nasálo prosluněným mořem, nekorektním humorem a při vší uvolněnosti tajemným – spíš nerozluštitelným – podtónem: asi jako van Goghovo slunečnicové období v Provence. V textech se Moussu T e Lei Jovents podle svých slov dotýkají “všeho, co je skutečné”, což lze přeložit jako: bacha, prasečiny ať už proti lidem nebo planetě nestrpíme.
Jiří Moravčík
