AsFâr (2011)
Trio Joubran
World Village
14.08.2011 | Tři bratři z Palestiny: Samir, Wissam a Adnan. Tři arabské loutny oud. A prvotní, hodně starý stimul: hrát na ně jako trio Al DiMeola, John McLaughlin, Paco de Lucia; improvizovat, vzájemně se překvapovat, souznít v impresivních obrazech.
Loutna má oproti kytarám ale jednu přednost: dokáže znít i za ticha, po úplném odeznění posledního tónu, který v minulosti, kdy doprovázela zpívanou poezii, vytvářel předstupeň jejího vnímání. Ve stínu slov – tak se jmenovalo album na počest nežijícího palestinského básníka Mahmouda Darwishe – se trio dokázalo, jak velela dávná tradice, krotit, jinak ale své mistrovství nikdy netlumilo.
“Ten nástroj je součástí nás. Nejednáme s ním jako s předmětem, představuje pro nás něco jako dýchání, přírodní proces o kterém se nepřemýšlí,“ tvrdí Samir a skromně si pro sebe nechává jedinečnost jeho využití: loutnu jenom zřídka uslyšíte ve skupinové sestavě, dominují sólisté.
Bratři pocházející ze čtvrté generace hráčů (jejich otec zase k vyhledávaným výrobcům) se s chutí v napínavém dialogu proplétají labyrintem arabské hudby, ale intenzivní smyslností připomínají občas bluesmany z Nazaretu. Když se k nich ovšem přidá fenomenální tuniský zpěvák Dhafer Youssef, skladby Douja a Zawâj El Yamâm se promění v kvílivé oratorium pronikající do vědomí jako chirurgický nůž. Sebevědomou energii získalo trio přizváním perkusisty Yousefa Hbeische, nicméně nadále pracuje se svou nejsilnější zbraní: lyrickým ztišením. Epickými, takřka filmově uchopenými skladbami Nawwâr a Sama Cordoba slyšitelně prolíná flamenco, což by nemělo být pro nikoho překvapivé: do středověké říše Al-Andalus oud v 9. století přivezl iránský básník, zpěvák a loutnista Ziryab, zakládající v Cordobě první arabskou hudební školu.
Páté album Triu Joubran poprvé vychází u významného mezinárodního labelu World Village, což vede k přesvědčení, že tím jejich umění vystřelí do světa.
Jiří Moravčík
