Kanou (2014)
Mamani Keïta
World Village
26.05.2014 | Žízeň po konfrontaci s elektronikou a západními vlivy malijská zpěvačka ukojila. Teď je poprvé sama za sebe. Bez elektroniků Marca Minelliho a Repaca, jen s malou pomocí producenta Marc-Antoine Moreaua.
Emancipační návrat k mandinko v soft rockovém rozpoložení. Ani náznak dřívějších experimentálních přesahů. Akustické skladby převládají, kytarista Djeli Moussa Kouyaté s hráčem ngoni Moriba Koita v nich ale stejně elektrické napětí afrofunkovým nasazením dokážou nabudit. Hlasem vás Mamani od oběda neodtrhne, škola povinně ječivé sboristky Salifa Kiety se na ní moc nepodepsala; patří do stejné kategorie jako Rokia Traoré nebo Fatoumata Diawara a na rovinu: podobně silnou autorkou ale není. Hodně skladeb splývá do příjemného poslechu a se zúženou kapelou - ještě perkusista Madou Kone - se naplno rozsvítí zřejmě až na koncertech. Zvukově nejtvrdší Kanou ( Milovat) naznačuje jak by to mohlo dopadnout.
Jiří Moravčík
