Spleen (2015)
Smadj
Harmonia Mundi
25.12.2015 | Obalem a názvem zavdává tuniský hráč na loutnu oud důvod si myslet, že propadl nostalgii. Smadj ale spíš globálně a zklidněně rozjímá, zpochybňuje hranice mezi žánry.
A pokud je nutné atmosféru alba alespoň přiblížit, nabízí se - i s ohledem na některé skladby tvarované portugalským fado nebo argentinským tangem - slovo saudade. Neurčité, z pocitů vyvěrající pojmenování pro stav nostalgického stesku, nerezonujícího smutkem, ale naopak léčivou touhou.
Skupina DuOud, výsledek pařížského hudebního kvasu 90. let, držela v arabském hudebním světě drzý primát – pařížský Tunisan Jean-Pierre Smadj a Mehdi Haddab z Alžírska -zelektrifikovali uctívanou loutnu oud a hráli na ní, jako by šlo o elektrickou kytaru. Tak pak namísto velebně, zněla jako “zvukový záznam zemětřesení puštěný pozpátku“.
Vzrušivý dialog mezi minulostí a budoucností vycházel u DuOud z rozdílných dialektů: zatímco Haddab dával přednost rocku, Smadj stmeloval inspirace tradicemi Blízkého východu a Středomoří avantgardním jazzem a elektronikou.
Když se velmi ceněná dvojice rozešla, Haddab založil skupinu Speed Caravan a Smadj natáčel introspektivně, až soundtrackově laděná alba, na která zval malijskou zpěvačku Rokii Traoré, trumpetistu Erica Truffaze nebo exponenta asijského undergroundu Talvina Singha.
"Někteří umělci se kontinuálně věnují stejné hudbě. Jiní, jako já, se pokaždé touží vydat jiným směrem. Zažít pocit překvapení, hlouběji definovat své hudební pátrání a proto mám na každém albu nové hosty," řekl kdysi Smadj, hledající další perspektivy pro hudbu Blízkého východu na albu Spleen opět s jiným týmem. Do pulsujících elektrobeatů, malátných nálad a zvuku akustické i elektrické loutny oud se s ním tentokrát ponořili libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf, malijský virtuoz na koru Ballake Sissoko, srbský jazzový klavírista Bojn Z a napětí několika skladeb určuje hlas alžírského zpěváka Sofiane Saidiho.
Jiří Moravčík
