Delone (2015)
Sacri Cuori
Glitterbeat Records
13.03.2016 | Americana a Felliniho bastardi
Postfolkoví sónici přemosťující zlatý věk italského filmu, symbolizovaný rozmáchlými symfonickými melodiemi Nino Roty a dobu pozdější, ovládanou Ennio Morriconem a jeho americkými učni Angelo Badalamentim a Ry Cooderem. Sacri Cuori ovšem na albu dosahují maximálního účinku přidanými hodnotami: surf rockem, popem, tanečním jazzem jak z kolonády 40.let, tangem a holdem Serge Gainsbourgovi.
Najmuli si také skvostné zpěváky: krajanku Carlu Lippis, francouzskou bohémku Emmanuelle Sigal a starého přítele Howe Gelba, vůdce americké kultovní kapely Giant Sand. O hostech nemluvě: Marc Ribot, Steve Shelley, Evan Lurie nebo mexická kapela Sonido Gallo Negro.
Snad pro takovou žánrovou opulentnost si říkají Felliniho bastardi a soundtrackovou formou se určitě i na Delane strefí do vkusu posluchačů, pro které je bezhraničně kaleidoskopická, retro filmy evokující hudba kontaktovaná s podvratností Quentina Tarantino právě tím typem, u které přestávají vnímat identitu jako výraz zeměpisné příslušnosti.
Sacri Cuori pocházejí ze severoitalského regionu Emilia Romagna a v každé notě jejich skladeb prý bije italské srdce, což ale nebrání tomu, aby nezněly jako kdyby byli doma na mexicko-americké poušti, francouzské Riviéře, havanském přístavu nebo psychedelickém Berlíně. Ne všude byli, nacestovali toho ale pod vedením kytaristy a skladatele Antonio Gramentieriho dost na to, aby nemuseli inspirace lapat z pohlednic. Debutové album Douglas & Dawn natáčeli v roce 2010 v arizonském Tucsonu s Johnem Convertino z Calexico, Johnem Parishem nebo Davidem Hidalgo od Los Lobos. Podobnými jmény se hemžilo i následující Rosario a pokud jde o skutečný soundtrack, film Zoran, můj synovec idiot, získal spoustu cen i díky hudbě Sacri Cuori.
Jiří Moravčík
