Paraiso Road Gang (2019)
Ruben Bladés
Ruben Blades Prods
02.01.2020 | Rockový ministr cestovního ruchu
Král salsy, Latino Springsteen, hollywodský herec, držitel devíti Grammy, absolvent Harvardu, málem president Panamy, ministr vlády, aktivista, kamarád Lou Reeda, Paula Simona a Stinga....tím vším byl jednasedmdesátiletý Rubén Blades Bellido de Luna z Panamy v životě rád. Vychází nám z toho legenda na prahu rekapitulace a ono ejhle: ne tak staré americké praktiky v Panamě přivedly zpěváka k natočení pěkně ostrého poprockového alba.
Moment, rockového? Přesně kvůli téhle otázce Král salsy přemýšlel o pseudonymu el Hijo de Anoland - syn Anoland, což je odkaz na zpěvákovu matku, kubánkou herečku Anoland Diáz.
Žije přes padesát let v New Yorku, kam rodina emigrovala po nařčení otce ze spolupráce s CIA . Vedle nebývalé hudební kariéry zanechal také výraznou stopu v Hollywoodu: zahrál si poměrně výrazné role v mnoha filmových trhácích po boku Jacka Nicholsona, Denzela Washingtona nebo Bill Murrayho. Na Harvardu získal právnický titul, ke kterému přidal další z panamské university. V roce 1994 kandidoval na presidenta Panamy a zemi v letech 2004-2009 sloužil jako ministr cestovního ruchu.
Vyjmenovat Bladésovy megahity dá dost práce a proniknout do jeho tajemství, s jakým tak inovativně propojoval salsu s tangem, celtic music, tropicálií, popem, jazzem nebo rockem, dechaře nahrazoval syntezátory a vlastně v mnoha ohledech předefinoval salsu, není také na pár řádek. A s Bladésem je spojeno i několik rarit: zpíval v muzikálu Paula Simona The Capeman a na album Nothing But The Truth s ním v roce 1988 autorsky spolupracovali Sting, Elvis Costello a Lou Reed. Ano, ten Lou Reed....K nikdy nevydané společné skladbě Delilah se letos Bladés letos vrátil s americkou psycho-rockovou kapelou Making Movies.
O generace mladší Making Movies s veteránem salsy spojuje aktivismus: skladba No te calles by měla lidem dodat odvahu bojovat proti politické korupci pod heslem „Pokud se sám neprodáš, nikdo si tě nemůže koupit." A než prý lidé vyjdou do ulic, mají možnost reagovat na speciální webové stránce Notecalles.world.
Za ostřejším tónem Bladésova nového alba můžeme hledat připomínku dávného příkoří i rozhodnutí letos znovu kandidovat na presidenta Panamy.
Věc se má tak a hodně se toho točí okolo Panamského průplavu: francouzská společnost která ho začala budovat zbankrotovala a projekt od nich koupily Spojené státy. Kanál zprovoznily v roce 1914 a na obou březích si vymínily vybudování ochraného pásma Zona Canal patřícího pod jurisdikci Spojených států a ochranu mnoha tisícové americké armády. Takový stát ve státě, kde dřeli do úmoru a v žalářích umírali Panamčané bez nároku na odvolání. Dokonale to ilustruje obal alba připomínající obrázky z amerických vězeňských filmů... Území se Panamě vrátilo v roce 2000, hořkost z koloniální minulosti a bezpráví z Bladése ale stále nevyprchala a proto na ni ve většině skladeb klade důraz: „Riskujeme, že se staneme nejlépe informovanou společností která kdy zemřela na nevědomost." "Jako umělec je součástí mé funkce vyvolávat reakce, podněcovat diskusi a strhávat stereotypy Je to něco, co nám pomáhá růst a brání lhostejnosti v převzetí našeho života. “
Bladés jako vždy ale zpívá i o každodenostech, třeba o lásce - reggae Love Me of Leave Me. V Templo de Agua svém textu zase vzpomíná na argentinskou básnířku Alfonsinu Storni, končící život skokem do moře. Skladbu napsal slavný americký hráč na dudy Eric Rigler a tak není divu, že si v ní i zahraje. A v dalších se mihnou také panamské hvězdy zpěvácké Horacio Valdés a Pash.
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
