Amerika
Myšlenka, že domov přestal být pro spoustu umělců pevným bodem a posluchačské představy co se dnes kde hraje se často rozcházejí se skutečností, dovedla amerického violoncellistu čínského původu Yo-Yo Mu k rozhodnutí proměnit na šestém albu Sing My Home historickou Hedvábnou stezku v symbol multikulturalismu; jak poznamenává recenze magazínu Songlines: v multi-lane super-highway.
Na přiblížení obou písničkářek afro-karibského původu si vystačíme s jednoduchým konstatováním: obě jdou po stopách zpěvačky a banjistky Rhiannon Giddens ze skupiny Carolina Chocholate Drops. Někdy po stejné cestě, nejčastěji po vlastní. Se společnou startovací základnou: old-time music ze Severní Karolíny.
Zájem o chicha, městskou taneční hudbu z Peru, neubývá, naopak. A myslet přitom na vzdání úcty průkopníkům z 60. let je nejspíš správné. Ďábel obdivu se ale skrývá v detailu: dost věcí se v chicha točí okolo psychedelie a můžeme-li tomu věřit, účinek se prý blíží vlivu magického amazonského nápoje ayahuasca. Jak s tím souvisí kolumbijská cumbia, říše Inků, Tucson, Giant Sand, Václav Havel a Richard Wagner?
Pět rádoby židovský bratrů překlopilo do současnosti zapomenuté archivní album Jewish Freilach Songs z roku 1954. Notu po notě, skladbu od skladby, slovo do slova, dokonce u toho samého vydavatelství Smithsonian Folkways. Jen zvukově rozmáchleji, což je logické: Nathan "Prince" Nazaroff ho tehdy natočil sám s akordeonem. Kdo? Dobrá otázka, bohužel s odpovědí šíře několika řádků, jediné dochované fotografie a osobně udané adresy: Middle Europe. Tečka: víc o ruském emigrantovi nikdo neví.
Nahá hruď, dýka v ruce a výraz bojovnice nenasvědčuje, že půjde o album domácí hospodyňky nebo zakomplexované folkařky. Však také ve skladbě Eu Sou Um Monstro brazilská zpěvačka Karina Buhr dopředu varuje: "Dnes nechci mluvit o lásce, jsem monstrum".
Americkou češtinou zpívané moravské lidové písničky doprovází bývalý kytarista Lou Reeda a muzikantská smetánka newyorské avantgardní scény. Album Dálava ovšem není dílem cizinců pohrávajících si se vzdálenou exotikou: zpěvačka Julia je pravnučkou profesora Vladimíra Úlehly a idea transplantovat moravské lidové písně do šílenství New Yorku ji napadla při překladu jeho legendární knihy Živá píseň.
It´s My Way! Celoživotní mantra kanadské písničkářky indiánského původu je konečným důsledkem toho, proč na ní svět občas zapomněl. Jasně že neprávem: prosadit se po svém způsobu, bez ústupků, i za cenu, že ji svého času považovali za hrozbu Spojených států, ale bylo vždy součástí jejího neobyčejného životního příběhu. Nedávno vydala po šesti letech nové album Power in the Blood a vás s pusou dokořán napadá jediné: zmínil se někdo před Buffy že ve čtyřiasedmdesáti letech má právo na zpomalení?
U brazilské zpěvačky, skladatelky a hráčky na cello nemá smysl vstupovat do debaty o vlasti a pokud se její hudbu pokusíte definovat čistě brazilským způsobem, uděláte ji tím prý medvědí službu.
Americká indie folková skupina pro kterou vztah k přírodě není prázdným heslem, ale náplní života.
Americký bluesový tulák co si do Londýna dojel pro nominace na Brit Awards. Když ale v roce 2009 poprvé dorazil na slavnostní ceremoniál, ochranka ho málem nepustila do sálu. Starého vousáče v džínách, s baseballovu kšiltovkou a dřevorubecké košili paradoxně otipla přesně: vandrák.
