![](/refraction/templates/rt_refraction_j15/images/arrow.png)
Dvanáctičlenná kolumbijská kapela hraje ohnivou hudbu, co prý roztančí i mrtvého. Pokud ne, něco je špatně. Z dechů jim nevylézají jazzoví hadi, ale rovnou draci. Bubeníci jsou v transu a zpěváci k tomu nemají daleko. Pódium vře a lidem pod ním často dochází dech. La-33 hrají totálně pohlcující salsu.
Zosobňuje stejnou legendu, jako Robert Plant, Salif Keita, George Clinton či Marianne Faithfull. V něčem je ale všechny trumfnul: nikdo z nich si nezahrál v seriálu Simpsonovi. David Byrne ano - v epizodě Dude, Where's My Ranch? dokonce tančil s Homérem.
The Blind Boys Of Alabama, hrobníci ze závěru filmu Bratříčku, kde jsi. Geniální slepí gospeloví zpěváci z jihu Spojených států. Nositelé čtyřech Grammy, o nichž Stevie Wonder prohlásil: “Oni nejsou tradiční, oni představí tradici.“ Spojují strhující gospelový feeling s blues, současným rockovým písničkářstvím, jazzem a soulem. Jejich interpretace skladeb Erica Claptona, Toma Waitse či Boba Dylana nemá obdoby. Sedmdesátiletí staříci považují nadále každý koncert za způsob, jak se pomocí zpěvu přiblížit Bohu a neváhají přitom publikum rozpálit ho do běla.
Připustíme-li, že každý stát má svůj hudební symbol, pro Argentinu jím je tango.
![Lucia Pulido - Bez zpěvu bych zemřela](/images/dynamic/umelci/lucia-pulido-m-1261593258-91.jpg)
Už na první pohled sympatická Lucia Pulido je hlasový originál, zázrak přírody, až se nemůžete ubránit pomyšlení, jestli se vám na pódiu nezdá.
![Kronos Quartet - O záplavách, válce, nenávisti a naději](/images/dynamic/umelci/kronos-quartet-m-1268567744-23.jpg)
Jestli je pravda, že za vznikem Kronos Quartetu stála frustrace z vietnamské války zaznívající v roce 1970 ze skladby Black Angels avantgardisty George Crumba, vše naznačuje tomu, že i po bezmála čtyřiceti letech existence není čtveřici ze San Franciska jedno s čím okolní svět zachází a schází.
![Marta Töpferová - Píšu písničky o tom, co mám v srdci](/images/dynamic/umelci/marta-topferova-m-1276541382-27.jpg)
Ta nejlepší věc, co pro sebe při poslechu Marty a její kapely můžete udělat je, že nebudete tušit, odkud pochází. A když vás to u v pomalých tempech se líně převalujících písních přece jenom trkne, navíc to příjmení přímo svádí k tomu abyste se někoho zeptali, věřte jejím slovům:“Nejsem žádná kulturní turistka, ta hudba ke mě přichází sama“.